Už jsou to skoro dva měcíce, co Tomáš Kozelek odcestoval do Číny, aby tam studoval go pod vedením profesionálního hráče.
Tomíku, jak se ti v Číně momentálně daří?
Momentálně si užívám takový „zlatý střed“ mého pobytu. Máme tu velmi příjemné počasí, kdy ještě nejsou úplná letní vedra, ale už je venku teplo, že se dá celý den chodit jen v tričku. Už jsem ve Wuhanu tak trošku „zabydlený“ – čili už vím, co čekat od našeho každodenního života. No a taky už jsem se malinko naučil čínsky, takže se občas můžu pokusit konverzovat s někým na ulici...
Jaké byly tvé úplně první dojmy?
První dojem určitě byl, že jsem si připadal jako kompletní cizinec. V letadle z Shangaje do Wuhanu jsem byl jediný „neasiat“. Bylo zrovna velmi teplé počasí (něco přes 20 °C) a všichni chodili v tričku a kalhotech, zatímco já jsem byl navlečený v bundě a mikině (to bylo začátkem března). Taky byly všude naprosto nesrozumitelné čínské nápisy, minimum cedulí v angličtině, s učitelem jsem si byl schopný říct akorát „dobrý den a jak se máte“. Když jsme jeli autem do našeho bytu, přišla mi doprava ve městě naprosto chaotická a nebezpečná. Ne že by se to nějak změnilo, jen už jsem si teď zvykl. Navíc jsem měl za sebou přes 20 hodin cesty bez spánku, jelikož se mi v letadle nepodařilo usnout. Takže jsem celou cestu autem z letiště a následně během oběda napůl poklimbával.
Před odjezdem ses zmínil, že budeš studovat ve vesnici s pár milióny obyvatel. Dokázal bys Wuhan nějak stručně popsat? Především by mě zajímalo, co se ti na něm líbí nejvíc, a co tě naopak štve.
Město Wuhan, ve kterém bydlíme, má zhruba 7 miliónů obyvatel. Je to relativně staré město, které dřív sloužilo jako centrum obchodu ve střední Číně. Z toho důvodu je po městě roztroušeno mnoho starobylých čínských budov, hlavně chrámů. Také je tu relativně hodně parků. To by byly některé z těch pozitivních stránek. Nepříjemné je, že je tu docela rušná silniční doprava (nemají tady metro ani tramvaje a veškerá MHD je zajišťována autobusy), takže v centru města je dost špatný vzduch. Například silnice, po které jezdíme do školy, je 6 až 8 proudá.
O Číně se v poslední době hodně mluví (hlavně kvůli blížící se olympiádě) v souvislosti s porušováním lidských práv, znečišťováním planety, cenzuře atd. Setkal ses za tu dobu s něčím takovým, nebo jsou cizinci od veškerých nepravostí nějak uchráněni?
Malinko jsem si užil s cenzurou, kdy na přístup k některým webovým stránkám (např. *.blogspot.com, wikipedia, ...) bylo potřeba použít proxy server, protože jinak byly zablokované. Informace o tom, co se ve světě a potažmo i v Číně děje, máme jedině z internetu. Doposud se nám nepodařilo najít žádné anglicky psané noviny. Co se týče zmíněných negativních stránek čínské politiky, tak mi příjde, že je to takové veřejné tajemství. Nikdo o porušování lidských práv nemluví, ale myslím si, že o tom většina lidí ví a prostě to tiše přecházejí. Jeden Belgičan, který tady žije už přes deset let, nám také třeba popisoval, jak obrovský vliv má ve velkých městech mafie a podsvětí. Konkrétně on si nedovolil otevřít bar poblíž diskotéky, kterou má pod kontrolou mafie, bez jejich souhlasu.
Jak vlastně vypadá tvůj běžný pracovní den/týden? Kolik hodin trávíš nad gobanem?
Více méně máme 6 dní v týdnu studium a jeden den volno. Během volného dne máme většinou nějaký výlet a večer občas vyrazíme někam do města na pár pivek a tak. Co se těch 6 dní týče, tak rozvrh je asi následující: 2 dny (víkend) trávíme celý den ve škole. Čili vstaneme kolem půl deváté, jedeme do školy, kde hrajeme dvě vážné partie s dětičkami (každý podle své síly). Hned po partii nám učitel dá komentář. Ze školy se vracíme kolem šesté a večer máme volno, které většinou vyplňuje čtení knížek, psaní mailu, tsumego a joseki, hraní her atp. Zbylé 4 dny fungují tak, že dopoledne (zhruba 9:30 až 12:00) máme samostudium (joseki a tsumego). Na oběd pak přijde učitel, který nás vezme do školy, kde hrajeme simultánky se silnými amatéry (okolo 5. danu), nebo zůstáváme doma a hrajeme simultánky s profíky (učitel a nějaký jeho student). Po večerech (zhruba po osmé) máme zase volno, které vyplňujeme, jak jsem popsal výše.
Ptám se záměrně, protože jsem o pobytu v Číně mluvil s Luďkem Šalomem a tam studium go nehrálo úplně prim. Dalo by se říct, že společenský život a cestování rozhodně nezanedbával.
Tak tady je to, myslím, docela obráceně. Dalo by se říci, že go je hlavní náplň našeho programu. Ať už v podobě her a komentářů nebo samostudia. Odhadem se věnujeme go v průměru okolo sedmi hodin denně. Samozřejmě nepočítám zmíněný volný den, kdy má cestování a společenský život přednost.
Představ nám svého učitele a v krátkosti i spolužáky.
Náš učitel se jmenuje Yan An, ale všichni mu říkají Yan laoshi („laoshi“ znamená v čínštině učitel). Je to 7. profidan, který se už nějaký čas věnuje výhradně jen učení go. Myslím si, že jako člověk je hodně přátelský a opravdu hodně obětavý. Třeba když bylo potřeba zařídit něco ohledně viz a registrace na policii, měl s tím dost práce. Také s námi tráví relativně hodně času – každý den okolo 7 hodin. Jinak anglicky umí asi pět vět, takže to opravdu donutí člověka učit se čínsky.
Celkově je tady dalších 5 studentů: Camille (Francie, 2.d), Eric (Francie, 1.k), Charles (Francie, 3.d), Simon (Anglie, 5.k), Lucas (USA, 1.k). Francouzi mají vlastní byt, zatímco já, Simon a Lucas bydlíme společně.
Na fotkách vypadají všichni velmi přátelsky. Je tomu tak i ve skutečnosti? Co třeba sensei, je na tebe přísný?
Určitě jsou tu sem tam nějaké neshody, ale osobně si myslím, že spolu zatím vycházíme velmi dobře. Jinak učitel rozhodně není přísný. Jsme tu z vlastního rozhodnutí, takže nás do ničeho nenutí, jenom nám říká, na co bychom se měli podívat, které tahy jsou špatné atp. Ale když někdo zahraje opravdu hrozný tah, tak umí udělat obličej, jako kdyby snědl pěkně kyselou okurku.
Určitě hraješ pravidelně s profíkama. Pochlub se, jak ti to s nimi jde a jaké máš osobní skóre?
Více méně hrajeme proti dvěma profíkům. Jeden je samozřejmě náš učitel Yan An a druhý je jeho bývalý student Zhong Xin Xin, 5.p. Všechny hry jsem hrál se třemi handicapy. Nepočítal jsem to, ale řekl bych, že doposud jsem hrál tak 15 partií a skóre mám určitě záporné (avšak ne o moc).
Ve škole máš kolem sebe hodně dětí. Je těžké srovnat se s tím, že jsou často silnější než ty? Nebo tě to naopak motivuje a studuješ ještě usilovněji?
Rozhodně mě to spíš motivuje. Některé z těch dětí se go věnují už od mala (řekněme od 5 let) a opravdu hodně, takže se s nimi můžu jen těžko srovnávat. Jinak někdy je to spíš vtipné; třeba je tu jeden klučík, se kterým jsem několikrát hrál - je mu 7 let a má 3. dan. Takový prďola malý, pořád se usmívá (i když prohrává), já přemýšlím, stále se usmívá, já zahraju, on se podívá na desku a okamžitě zahraje a zase jen tak sedí na židli a usmívá se... Obecně by se dalo říci, že děti, se kterými jsem hrál hodně her, mají opravdu dobrý propočet a znají spoustu joseki, ale sem tam udělají ukvapený tah, protože většinou odehrají celou partii během 20 minut, zatímco já spotřebuju hodinu a půl (tj. čas co máme k dispozici).
Máš možnost zahrát si nějaký amatérský turnaj?
To ani ne. Když jsem tady byl na začátku sám (přibližně 2 týdny), tak jsme jednou jeli s učitelem na nějaký turnaj týmů mladých profesionálů, kde jsem dva dny koukal, jak se má hrát go. Jinak mě docela překvapila jedna věc... Tak trošku jsem očekával, že na každém rohu ulice bude nějaká dvojice Číňanů sedět za gobanem. No ale zatím jsme na ulici nikoho takového nepotkali. Zato Mahjong, čínské šachy a nějaká karetní hra se tu hrají opravdu hodně.
Nebyl bych to já, kdybych se nezeptal na jídlo. Jak jsi spokojený s čínskou kuchyní? V čem je tak jiná oproti česko-čínským restauracím?
Celkově musím uznat, že čínská strava, se kterou jsem se setkal, je fakt výborná. Hodně pestrá, obsahuje ruzné druhy masa (vepřové, hovězí, kachna, ryby, ...), k tomu spousta zeleniny (bambusové výhonky, něco jako naše kapusta, čínská ředkvička, rajčata, okurky a mnoho dalších věcí, které v Čechách nejsou obvyklé). Velký rozdíl oproti čínské kuchyni, se kterou jsem se setkal doma, je určitě v rozmanitosti a ve způsobu podávání. V principu to funguje tak, že každý má svou misku s rýží a na stole je několik misek s masem, zeleninou, tofu, ... a každý si bere co chce. Tak to funguje i v restauracích, kdy je střed stolu otáčecí a všechny jídla jsou společná pro celý stůl. (Myslím, že v některých lepších čínských restauracích v Česku něco takového taky funguje, ale nezkusil jsem to.) Výše popsanou stravu máme více méně každý den na večeři. Na oběd a na snídani je něco menšího, např. osmažené nudle s přílohou, polévka, vajíčka, ... Jinak je zdejší kuchyně převážně zaměřená na smažené pokrmy; prakticky všechno projde přes pánev. Taky jelikož jsme hned vedle Sichuanské provincie, jsou jídla někdy pekelně ostrá.
Měl jsi možnost rozhlédnout se po obchodech? Je tam vůbec něco dražší než u nás?
No z vlastní zkušenosti vím, že třeba potraviny, oblečení, základní spotřební zboží, služby (hotely, restaurace) jsou oproti nám někdy až výrazně levnější. Například když jsme si jednou šli po obědě koupit zmrzlinu do jednoho stánku poblíž školy, za dva velké nanuky (Magnum a něco podobného) jsme zaplatili dohromady 5 yuanů, což je asi 15 korun. Ale docela mě překvapilo, když jsem se ptal nějakých místních lidí, jak je to tady s elektronikou, tak mi bylo řečeno, že značkové elektro se tu oproti Evropě nevyplatí kupovat.
Po čem se ti nejvíce stýská, když pomineme rodinu a přátelé?
Tak toho by bylo víc, ale právě proto jsou ty návraty domů radostné. Určitě se mi hodně stýská po Praze a po mé rodné Kadani, no a taky samozřejmě po češtině. Přece jenom tu žijeme trošku v jazykové izolaci, protože na ulici jsme schopni rozluštit tak 20 - 30% nápisů. Co se mluvené řeči týká, je to tak nějak podobné.
Na závěr máš možnost vzkázat něco českým goistům...
V první řadě bych chtěl moc pogratulovat Písovi k tomu, jakým stylem si uhrál 5. dan! Všem goistům pak: „Až bude pěkné počasí, tak vezměte goban a vyrazte si někam do parku zahrát.“
Krátký bleskový dotazník:
Nejoblíbenější turnaj u nás a v zahraničí?
Blansko / Amsterdam
Nejoblíbenější goista – amatér a profík?
Cristian Pop / Go Seigen
Oblíbené jídlo a nápoj?
Vepřo knedlo zelo (už se na to fakt těším!) / pivo
Oblíbený film a seriál?
Samotáři / How I met your mother
Oblíbená hudba?
R.E.M., Green Day, Queen, Nightwish
Pozn. autora: Vzhledem k Tomíkovým studijním povinnostem, jsem tentokrát dál přednost jednorázovému „offline“ interviewu přes e-mail. Proto jsou některé odpovědi ponechány bez doplňujících otázek (ač by se autor velmi rád zeptal) a rozhovor tak není úplně plynulý.
Připravil: Ivan Kostka
Rubrika:
Reportáž
